NewsGarrettGalleryMediaMoviesODJ

NEWS:

______________________________________________________


Leden 2008

Kapitola 8.- Věrnost

25. ledna 2008 v 12:39 | Luciášek |  Eldest - kniha
Eragon krátce zívl a jen tak tak si stačil zakrýt rukou ústa. Mezitím lidé proudili do podzemního amfiteátru. Prostornou arénou se nesla změť hlasů hovořících o pohřbu, který právě skončil.
Eragon seděl v nejnižší řadě na úrovni pódia. Byli s ním Orik, Arya, Hrothgar a Rada starších. Safira stála na řadě schodů stoupajících prostředkem hlediště. Orik se naklonil a poznamenal: "Už od dob Korgana jsme tu volili všechny své krále. Je příhodné, že Vardenové to udělají také tak."
To se ještě uvidí, pomyslel si Eragon, jestli předání moci proběhne pokojně. Protřel si oči, aby setřel čerstvé slzy; po smutečním obřadu ještě cítil pohnutí.
Pozůstatky zármutku a současná úzkost mu svíraly žaludek. Dělala mu starosti jeho vlastní úloha v nadcházejících událostech. I kdyby všechno proběhlo dobře, on a Safira si teď nadělají mocné nepřátele. Ruka mu sklouzla na Zar´roc a sevřela jílec.
Trvalo několik minut, než se amfiteátr zaplnil. Potom Jormundura vystoupil na pódium. "Lidé Vardenští, naposledy jsme tu stáli před patnácti lety, když zemřel Deynor. Jeho nástupce Ažihad vykonal proti Království a Galbatorixovi víc než kdokoli před ním. Vyhrál nesčetné bitvy proti mocnějším silám. Skoro zabil Durzu a zanechal škrábanec na jeho čepeli. A co víc, uvítal Eragona a Safiru v Tronjheimu. Nicméně i tak musí být zvolen nový vůdce, takový, který nám přinese ještě větší slávu."
Někdo vysoko nad ním vykřikl: "Stínovrah!"
Eragon se snažil nereagovat - a byl rád, že Jormundura ani nehnul brvou. Řekl: "Možná v příštích letech, ale nyní má jiné úkoly a povinnosti. Ne, Rada starších se domnívá, že by to měl být někdo, kdo rozumí našim potřebám a požadavkům, někdo, kdo žil a trpěl spolu s námi. Někdo, kdo odmítl utéct, dokonce i když hrozila bitva."
V tu chvíli Eragon vycítil, jak to zašumělo mezi posluchači, kteří se už dovtípili. To jméno se ozývalo šeptem z tisíce hrdel a vyslovil ho i sám Jormundura: "Nasuada." Poté, co to vyslovil, s úklonou ustoupil stranou.
Další na řadě byla Arya. Přelétla pohledem nedočkavé publikum a pak řekla: "Elfové dnes večer vzdali hold Ažihadovi… A jménem královny Islanzadí přijímám Nasuadino nástupnictví a nabízím jí stejnou podporu a přátelství, jaké jsme poskytovali jejímu otci. Ať nad ní hvězdy bdí."
Hrothgar vyšel na pódium a chraplavě prohlásil: "Také já podporuji Nasuadu a spolu se mnou i všechny klany." Ustoupil stranou.
Teď byla řada na Eragonovi. Stanul před davem a prohlásil: "I my stojíme za Nasuadou." Safira souhlasně zavrčela.
Když byly sliby vysloveny, Rada straších se postavila do řady po obou stranách pódia, s Jormundurem v čele. Nasuada hrdě přistoupila a poklekla před ním, šaty jí splývaly jako havraní mračna. Jormundura zvýšil hlas a řekl: "Právem dědictví a nástupnictví jsme vybrali Nasuadu. Díky zásluhám jejího otce a požehnání jí rovných jsme vybrali Nasuadu. A teď se vás ptám: Vybrali jsme dobře?"
Řev byl ohlušující. "Ano!"
Jormundura přikývl. "Pak z moci přiznané této radě předáváme výsady a odpovědnost propůjčenou Ažihadovi jeho jedinému potomkovi, Nasuadě." Zlehka položil Nasuadě na čelo kroužek stříbra. Pak ji vzal za ruku, pomohl jí vstát a pronesl: "Ať žije náš nový vůdce!"
Deset minut Vardenové a trpaslíci jásali a sálem se rozléhalo souhlasné burácení a výkřiky. Když jásot ustal, Sabrae kývl na Eragona a zašeptala: "Teď je čas, abys splnil svůj slib."
V tu chvíli jako by pro Eragona všechno utichlo. Jeho nervozita také ustoupila, potlačená velikostí okamžiku. Nadechl se, aby sebral odvahu, a pak spolu se Safirou vyrazili k Jormundurovi a Nasuadě. Každý krok jako by trval věčnost. Jak šli, pohlédl na Sabrae, Elesari, Umérta a Falberda - a vnímal jejich nepřirozené úsměvy, samolibé uspokojení a u Sabrae dokonce neskrývané opovržení. Za členy rady stála Arya. Přikývla, aby ho povzbudila.
Zanedlouho změníme dějiny, řekla Safira.
Vrháme se z útesu, aniž bychom věděli, jak je voda dole hluboká.
No, ale bude to příjemný let!
S letmým pohledem na Nasuadinu vyrovnanou tvář se Eragon uklonil a poklekl. Vytáhl Zar´roc z pochvy, položil si meč naplocho na ruce, potom ho pozvedl, jako by ho chtěl nabídnou Jormundurovi. Na okamžik meč setrval mezi Jormundurem a Nasuadou, jako by balancoval na tenké hraně mezi dvěma osudy. Eragon cítil, jak zalapal po dechu - taková snadná volba a může ovlivnit celý jeho život. A víc než život - draka, krále, Království!
Pak znovu popadl dech, a když se po chvíli uklidnil, otočil se tváří k Nasuadě. "Z nejhlubší úcty… a vědomím obtíží, jimž musíš čelit… já, Eragon, první Jezdec Vardejnů, Stínovrah a Argetlam, ti dávám svůj meč a svou věrnost, Nasuado."
Vardenové a trpaslíci jen ohromeně zírali. Ve stejném okamžiku Rada starších rázem přešla od vítězoslavné škodolibé radosti k vzteklé bezmocnosti. Jejich pohledy plály silou a nenávistí těch, kdo byli oklamáni. Dokonce ani Elesari nedokázal skrýt rozhořčení uhlazeným chováním. Pouze Jormundura - který sebou jen kratičce překvapeně trhl - vypadal, že přijal toto oznámení vyrovnaně.
Nasuada se usmála a uchopila Zar´roc, položila špičku meče Eragonovi na čelo, stejně jako předtím. "Cením si toho, že ses rozhodl sloužit mi, Jezdče Eragone. Přijímám tvou věrnost, stejně jako ty přijímáš všechny povinnosti, které jsou spojeny s tímto postavením. Povstaň jako můj poddaný a vem si svůj meč."
Eragon udělal, co mu řekla, zasunul Zar´roc zpět do pochvy a pak spolu se Safirou ustoupil. Se souhlasnými výkřiky dav povstal, trpaslíci dupali do rytmu okovanými botami, zatímco bojovníci z řad lidí bouchali meči o štíty.
Nasuada se otočila k řečnickému pultu, chytila se ho po obou stranách a pohlédla vzhůru ke všem diváků v amfiteátru. Usmívala se na ně a z tváře jí sálala čistá radost. "Lidé Vardenští!"
Dav utichl.
"Stejně jako můj otec i já dávám svůj život vám a naší věci. Nikdy nepřestanu bojovat, dokud urgalové nevyhynou, Galbatorix nezemře a Alagaesie nebude opět svobodná!"
Další jásot a potlesk.
"Proto vám říkám, teď je čas se připravit. Tady ve Farthen Duru - po nekonečných bojích - jsme vyhráli naši největší bitvu. Teď je však na nás, abychom útok oplatili. Galbatorix je oslabený, protože ztratil mnoho vojáků, a už nikdy nebudeme mít takovou příležitost."
"Proto říkám znovu, teď je čas se připravit, abychom mohli znovu zvítězit!"
Po dalších proslovech různých osobností - včetně stále nasupeného Falberda - se amfiteátr začal vyprazdňovat. Když se Eragon chystal k odchodu, Orik ho chytil za paži a zastavil ho. Trpaslík měl vykulené oči. "Eragone, tohle všechno jsi naplánoval dopředu?"
Eragon krátce zvážil, zda je moudré mu to říkat, a potom přikývl. "Ano."
Orik vydechl a zakroutil hlavou. "To byl troufalý tah. Umožnil jsi Nasuadě získat hned na začátku silnou pozici. Přesto to bylo nebezpečné, pokud se dá soudit podle reakcí Rady starších. Arya s tím souhlasila?"
"Souhlasila, že je to nutné."
Trpaslík si ho zamyšleně prohlížel. "Jsem si jistý, že to nutné bylo, ale s tím jsi proměnil rovnováhu sil, Eragone. Díky tomuto činu tě nebude nikdo dál podceňovat… Měj se na pozoru před zvětralým kamením. Dnes sis udělal několik mocných nepřátel." Poplácal Eragona po boku a šel dál.
Safira se za ním dívala a po chvíli řekla: Měli bychom se připravit, že opustíme Farthen Dur. Rada lační po odplatě. Čím dřív budeme z jejich dosahu, tím líp.



Kapitola 7.- Rekviem

10. ledna 2008 v 17:18 | Luciášek |  Eldest - kniha
Vstávej Knurlheim! Teď, nemůžeš spát! Potřebují nás u brány - bez nás nezačnou."
Eragon se přinutil otevřít oči a hned si uvědomil bolest hlavy a rozlámané tělo. Ležel na studeném kamenném stole. "Cože?" Zašklebil se, když ucítil odpornou pachuť na jazyku.
Orik se zatahal za hnědý plnovous. "Ažihadovo procesí. Musíme tam být!"
"To nemyslím. Jak jsi mě to nazval?" Ještě byli v hodovní síni, ale už byla prázdná, až na něj, Orika a Safiru, která ležela na boku mezi dvěma stoly. Pohnula se, zvedla hlavu a rozhlédla se kolem zakalenýma očima.
"Kamenná hlavo! Řekl jsem ti Kamenná hlavo, protože se tě pokouším vzbudit už skoro hodinu."
Eragon se zvedl a sklouzl ze stolu. Hlavou mu probleskovaly vzpomínky z předchozí noci. Safiro, jak ti je? Zeptal se, když k ní klopýtal.
Otočila hlavu, rudý jazyk jí kmital přes zuby sem a tam jako kočce, která snědla něco odporného. Jsem celá… Aspoň myslím. Levé křídlo je nějaké divné; myslím, že právě na něj jsem spadla. A v hlavě mám tisíc žhavých šípů.
"Nezranil se někdo, když spadla?" zeptal se Eragon znepokojeně.
Trpaslík se od srdce rozchechtal. "Jenom ti, kdo spadli ze židle, jak se hrozně smáli. Drak, který se opil a klaněl se! Jsem si jistý, že se o tom budou zpívat písně celá desetiletí." Safira zavrtěla křídly a upjatě odvrátila hlavu. "Usoudili jsme, že bude nejlepší nechat vás tady, protože jsme s tebou nemohli hnout, Safiro. Hrozně jsme tím naštvali kuchaře - bál se, že dostaneš ještě žízeň a nezůstane u těch čtyř sudů jeho nejlepší medoviny, které jsi už vypila."
A ty jsi mě hubovala za pití! Kdybych vypil čtyři sudy, byl bych mrtvý!
Proto taky nejsi drak.
Orik strčil Eragonovi do náruče ranec oblečení. "Tady, vem si to na sebe. Hodí se to na pohřeb lépe než to, co právě máš. Ale pospěš si, není času nazbyt." Eragon se nasoukal do šatů - volnější bílé košile s tkanicemi u manžet a červené vesty zdobené zlatými prýmky a výšivkou, tmavých kalhot a naleštěných černých bot, které klapaly po podlaze. Navrch si vzal rozevlátou pláštěnku, která se zapínala pod krkem lesklou broží. Namísto k obvyklému koženému pásku si připevnil Zar'roc ke zdobenému opasku.
Opláchl si obličej vodou a pokusil se uhladit si vlasy. Pak hnal Orik jeho i Safiru ze síně směrem k Tronjheimské jižní bráně. "Musíme vyrazit odtamtud," vysvětloval, zatímco se překvapivou rychlostí pohyboval na svých podsaditých nohou, "protože tam procesí s Ažihadovým tělem zastavilo před třemi dny. Cesta do hrobu nesmí být narušena, jinak jeho duch nedojde odpočinku."
Podivný zvyk, poznamenala Safira.
Eragon přitakal a všiml si mírné nejistoty její chůzi. V Carvahallu byli lidé pochováváni obvykle na farmě nebo - pokud žili ve vesnici - na malém hřbitově. Jediný obyčej, který pohřeb doprovázel, byl přednes veršů z vybraných balad - pak se konala pohřební hostina pro příbuzné a přátele. Zvládneš celý pohřeb? Zeptal se, když se Safira znovu zapotácela.
Krátce se ušklíbla. Pohřeb i Nasuadino jmenování, ale potom se potřebuji vyspat. Čert vem medovinu!
Eragon se vrátil ke svému rozhovoru s Orikem a zeptal se: "Kde bude Ažihad pochován?"
Orik zpomalil a vážně pohlédl na Eragona. "Klany se kvůli tomu dostaly do sporu. Když zemře trpaslík, věříme, že musí být uzavřen do kamene, jinak se nikdy nesetká se svými předky… Je to složité a nezasvěcenému nesmím říct víc… Ale snažíme se za každou cenu zajistit takový pohřeb. Hanba padne na rodinu nebo klan, který dovolí, aby některý z jeho příslušníků nalezl poslední spočinutí v podřadnějším prostředí."
"Pod Farthen Durem je komnata, která je domovem všech knurlan, všech trpaslíků, kteří tu zemřeli. Tam odnesou i Ažihada. Nemůže být uložen s námi, protože je to člověk, ale bal tam pro něj připravený přístěnek. Tam ho budou moci Vardenové navštěvovat, aniž by znesvěcovali naše posvátné jeskyně, a Ažihadovi se dostane úcty, kterou si zaslouží."
"Váš král toho pro Vardeny mnoho udělal," poznamenal Eragon.
"Někteří si myslí, že až příliš."
Před mohutnou branou - vytaženou skrytými řetězy, aby vpustila denní světlo proudící do Farthen Duru - našli pečlivě seřazený zástup. Ažihad ležel v předu, chladný a bledý na bílých mramorových márách, nesených šesti muži v černém brnění. Na hlavě měl helmu posázenou drahokamy. Ruce měl sepjaté pod klíční kostí a svíral v nich slonovou rukojeť svého obnaženého meče, který vyčníval zpod štítu, zakrývajícího jeho hruď a nohy. Končetiny měl obtěžkané stříbrným brněním, které se blýskalo jako měsíční paprsky.
Těsně za tělem stála Nasuada - stála zpříma v pláštěnce za sobolí kůže, její vážnou tvář zdobily slzy. Hrothgar v tmavých šatech stál z boku; pak Arya; Rada starších, všichni s přiměřeně zkroušenými výrazy; a nakonec zástup smutečních hostů, který se táhl míli od Tronjheimu.
Každé dveře a stejně tak průchod čtyřpatrové chodby, která vedla do hlavní síně Tronjheimu, vzdálené půl míle odsud, byly otevřené a přecpané lidmi a trpaslíky. Mezi šedými řadami tváří se pohupovaly dlouhé gobelíny, které se zachvěly stovkami vzdechů a šepotu, když se objevila Safira s Eragonem.
Jormundur na ně kývl, aby se k němu přidali. Obezřetně, aby nenarušili uskupení, se Eragon se Safirou prodrali zástupem na místo po jeho boku a vysloužili si tak nesouhlasný pohled od Sabrae. Orik si šel stoupnout vedle Hrothgara.
Společně čekali, i když Dragon nevěděl nač.
Všechny lucerny byly napůl zavřené a chladné pološero dodávalo události nadpozemskou atmosféru. Nikdo se nepohnul, všichni kolem jako by ani nedýchali: na kratičký okamžik Eragonovi připadalo, že jsou to sochy zmrzlé na věčnost. Z már se nesl obláček kouře z kadidla, vinul se k zamlženému stropu a šířil vůni cedru a jalovce. To byl jediný pohyb v sále.
Hluboko v Tronjheimu naléhavě zaduněl buben. Bum. Zvučný hluboký tón jim rezonoval v kostech, rozezníval celé město-horu a rozléhal se jako zvuk obrovského kamenného zvonu.
Udělali krok vpřed.
Bum. Druhým tónem se další, hlubší buben spojil s tím prvním, každý úder se neúprosně nesl chodbou. Síla zvuku poháněla zúčastněné dál majestátním krokem. Zvuk dával každému jejich kroku důležitost, smysl a vážnost, odpovídající této události. V takové atmosféře nemohla přetrvat žádná myšlenka, jen silné emoce, které bubny zkušeně vyvolávaly, slzy a hořkosladká příchuť zároveň.
Bum.
Když chodba skončila, Ažihadovi nosiči zastavili mezi onyxovými sloupy, dříve než vklouzli do hlavního sálu. Tam si Dragon všiml, že trpaslíci ještě víc zvážněli při pohledu na Isidar Mithrim.
Bum.
Prošli křišťálovým pohřebištěm. Uprostřed obrovské místnosti ležel kruh úlomků do výšky a obklopoval vykládané kladivo a pěticípé hvězdy. Mnohé kusy byly větší než Safira. Záblesky hvězdného safíru se stále třpytily v úlomcích a na některých byly vidět okvětní plátky vytesané růže.
Bum.
Nosiči pokračovali neměnným tempem dál mezi nesčetnými ostrými úlomky. Pak procesí zahnulo a sestupovalo širokým schodištěm do chodeb v podzemí. Účastníci procházeli mnoha jeskyněmi, míjeli kamenné proudy, kde se trpasličí děti držely svých matek a zíraly s očima dokořán.
Bum.
S posledním vystupňovaným úderem zastavili pod žebrovými stalaktity, které se větvily nad obrovskými katakombami lemovanými výklenky. V každém tom výklenku ležela hrobka s vyrytým jménem a znakem klanu. Byly zde pochovány tisíce trpaslíků - stovky tisíc. Jediné světlo vycházelo z řídce rozmístěných červených luceren, které v šeru jen tlumeně zářily.
Po chvíli nosiči vykročili do malé místnosti připojené k hlavní síni. Uprostřed, na vyvýšeném podstavci, byla veliká podzemní hrobka, otevřená do čekajíci temnoty. Na víku bylo vyryto tunami:
Nechť všichni, knurlan, lidé a elfové,
Pamatují
Tohoto muže.
Byl ušlechtilý, silný a moudrý.
Guntera Anura
Když se smuteční hosté shromáždily kolem, Ažihad byl spuštěn do hrobky a ti, kdo ho znali osobně, mohli přistoupit k poslednímu rozloučení. Eragon se Safirou byli pátí v řadě, za Areou. Jak stoupaly po mramorových schodech, aby pohlédli na tělo, Eragona se zmocnil zdrcující pocit smutku a jeho sklíčenost se násobila tím, že vnímal tento pohřeb nejen jako Ažihadův, ale zároveň i jako Murtaghův.
Eragon se zastavil vedle hrobky a pohlédl dolů na Ažihada. Vypadal teď mnohem klidnější a pokojnější než kdy během života, jako by smrt rozpoznala jeho velikost a za odměnu ho zbavila všech pozůstatků světských starostí. Eragon znal Ažihada jen krátce, ale za tu dobu se ho naučil uznávat nejen jako osobnost, ale také za to, co ztělesňoval: osvobození od krutovlády. Ažihad byl také první, kdo poskytl bezpečné útočiště jemu a Safiře od chvíle, kdy opustili údolí Palancar.
S bolestí se Eragon pokusil přemýšlet o největším uznání, které by mohl mrtvému vůdci projevit. Nakonec zašeptal sevřeným hrdlem: "Budu si tě pamatovat, Ažihade. To přísahám. Odpočívej v pokoji s vědomím, že Nasuada bude pokračovat v tvém díle a že Království bude přemoženo díky tomu, čeho jsi dosáhl." Když se Safira zlehka dotkla jeho paže, Eragon spolu s ní ustoupil od podstavce a nechal Jormundura, aby zaujal jeho místo.
Poté, co všichni vzdali poslední hold, se Nasuada sklonila nad Ažihadem, dotkla se otcovi ruky a chytila ji s něžnou naléhavostí. Vydala bolestný sten a začala zpívat zvláštním, naříkavým hlasem, až zaplnila jeskyni svým bědováním.
Nakonec přišlo dvanáct trpaslíků, kteří zasunuli mramorovou desku přes Ažihadovu tvář. A byl pryč.

Eragon - Posters

10. ledna 2008 v 16:52 | Luciášek |  Eragon - film
free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host

kresba Trna

10. ledna 2008 v 16:45 | Luciášek |  Eldest - film

test č.6

1. ledna 2008 v 20:33 | Luciášek |  Testy
1) Jakou má Garrett přezdívku?
a) PigHed
b) G. Diddy
c) Gery
2) Jaké je druhé jméno Garrettova otce?
a) Martin
b) John
c) Robert
3) Jak se jmenuje Garrettova sestra?
a) Kristine
b) Amanda
c) Ann
4) Kam se Garrett přestěhoval s matkou a sestrou?
a) do Kalifornie
b) do Los Angeles
c) do Arizony
5) Jak se jmenovala Garrettova škola?
a) Arizon High School
b) Horizont High School
c) Amazon High School
6) Kam chodil Garrett do školy?
a) do New Yorku
b) do Phoenixu
c) do Los Angeles
7) Po boku jakého herce Garrett hrál?
a) Adama Rodrigueze
b) Adama Brodyho
c) Jeye Hernandeze
8) Jak se jmenuje postava kterou Garrett hraje ve filmu Hectic?
a) Loius
b) Benny
c) Ricky
9) Jak se jmenovala matka Murtagha?
a) Elena
b) Selena
c) Angela
10) Co řekl Bobby o Jackovi, když si kvůli tomu vyndal pírsing?
a) že je gay
b) že je magor
c) že je jak holka
11) Jákou měla barvu vlasů dívka se kterou byl Garrett na Bahamách?
a) hnědé
b) zrzavé
c) blond